Válečníci z Tichomoří

Nový Zéland. Dva ostrovy nedaleko Austrálie, které si spojujeme obvykle s nelétavými ptáky. Ale za divukrásnou faunou a krajinou se skrývá i temná minulost. Nový Zéland byl totiž domovem divokých nelítostných zabijáků. Krvežíznivých bojovníků, kteří pomocí kamene, kostí a dřeva rozsévali smrt. Řeč je o maorských válečnících. Maorové spali a jedli jen pro zabíjení a boj a s chutí brali životy svým protivníkům. Milovali válku, milovali boj.

Mořeplavecký lid Maorů původem z Polynésie tvoří původní obyvatelstvo Nového Zélandu. Tito válečníci byli obávaní po celém jižním Pacifiku jako silní nemilosrdní bojovníci, jejichž celá civilizace byla postavena na válce. I když nebyli nikdy poraženi, maorské kmeny spolu neustále bojovaly kvůli slávě a odplatě.

Maorský válečník

Maorové zuřivě bojovali pro spirituální sílu, kterou nazývali „mana“. Manu jste mohli získat jen na bitevním poli. Válečník se vždy snažil zabít nejváženějšího válečníka nepřátelského kmene. A nejenom pro sebe, ale i pro své předky, jejichž duchové podle tradice přebývali ve zbraních válečníků. Když zabili nepřítele, uspořádali Maorové složitý rituál, aby od svých nepřátel získali dodatečnou sílu. Někdy nepřátele uvařili a snědli. Jedly se určité části - tak válečník konzumoval manu na nejvyšším stupni.

V maorských kmenech byli válečníci vybíráni v útlém věku. Děti byly vychovávány, aby se staly válečníky. Tak lidé přemýšleli. Pro děti bylo jedinou povinností naučit se umění boje, strategie a studium umění války. Maorská bojová umění měla také posvátnou stránku, fyzický boj měl i duchovní smysl. Jeho podstatnou součástí bylo komunikovat s předky a reprezentovat předky, zachování jejich pověsti neboli jejich mana.

Symboly válečníkovy krvavé rodové linie byly také vyobrazeny na jeho tváři. Tetování celého obličeje trvalo třeba 30 let. Čím víc člověk dosáhl, tím víc přibývalo tetování. Život plný bojů stvořil složitá tetování a děsivé válečníky.

Před bitvou tančili Maorové tanec zvaný Haka. Byla to taktika sloužící k zastrašení nepřátel. Haka vás dostane do obrátek, rozproudí vám krev, ale také dá vědět vašim nepřátelům, že to myslíte vážně. A na konci tance bojovníci vyplázli na své nepřátele jazyk. Když člověk vyplázl jazyk, byla to vlastně urážka. Říkáte tak nepříteli: „Až tě zabiju, tak tě sním!“ To nejhorší, co člověku můžete udělat, je proměnit ho na výkaly.

pukana-maori

Tanec Haka byl také doprovázen tradičním zpěvem Ka Mate:

Ringa pakia! Uma tiraha!

Turi Lhatia! Hope Lhai ake!

LaeLae takahia kia kino!

Ka mate! Ka mate! Ka ora! Ka ora!

Tenei te tangata puhuru huru

Nana nei i tiki mai

Lakaliti te ra

A upane! Ka upane!

A upane kaupane liti te a!

Hí!!!

Což znamenalo:

Tleskněte rukama o stehna! Vypněte hruď!

Pokrčte kolena! Pokrčte kyčle!

Dupněte nohama tak silně, jak jen dokážete!

Zemřu! Zemřu! Žiji! Žiji!

Tohle je ten vlasatý muž,

který způsobil, že slunce opět svítí.

Jeden krok vzhůru! Další krok vzhůru!

Krok vzhůru, další… Slunce svítí!

Východ/Západ!!!

Maorské zbraně

Při konstrukci válečných zbraní čerpali Maorové z prvků v přírodě. Vyráběli kopí, nože a další zbraně z kamene, stromů a věcí, které měli k dispozici. Vzhledem k technologiím, které měli k dispozici, dokázali vyrábět velmi účinné zbraně.

Maorové měli jeden smrtící nástroj, který byl smrtícím spojením přírodních komponentů. Tímto nástrojem bylo rejnočí kopí. Jeho hrot tvoří trny z ocasu mořského tvora. Tyhle zubaté ostny způsobovaly smrt v agónii. Když se na ten hrot podíváte, vidíte tisíce zubatých ostří na obou stranách. Snadno to pronikne do těla, ale těžko se vytahuje. Každý z trnů na hrotu kopí je v podstatě jako malá pila.

Rejnočí kopí

Maorští válečníci také mistrně ovládali obušek mere. Vyskytuje se pouze na Jižním ostrově. Tento obušek dokázal zlomit kosti, rozdrtit lebku, zpřerážet žebra a dokonce i rozbít kámen. Nefritový mere dokázal způsobit smrt jedinou ranou. Stačí jedna rána do lebky a vršek lebky doslova odletí! V maorské kultuře to byla v podstatě čest být zabit touhle zbraní.

Obušek Mere

Maorskou nejpoužívanější a nejnebezpečnější zbraní byla taiaha. Na jedné straně ostrá a s čepelí na druhém konci. Působí škody dvojím způsobem. Je to vlastně středně dlouhá hůl. Používala se k blokování a bodnutí a hrana sloužila k úderům. Je to posvátná zbraň a to znamená víc, než mít jenom hůl. Pro tuto zbraň je charakteristická řezba, která zobrazuje předka. Často byla taiaha pojmenována po předkovi, čímž si válečník vlastně bral předka s sebou do bitvy a sním jeho historii a mana.

Taiaha

A obávaná zbraň Maorů pro ukončení boje působila zranění jako břitva. Obušek se žraločími zuby využíval zbraní vrcholového predátora oceánu. Jedná se o motorovou pilu ze staré Polynésie: trhá, seká, řeže. Díky žraločím zubům prořízne maso a cestou ven v podstatě zničí kůži a maso. A nejhorší na této zbrani je, že při úderu nechává v ráně úlomky - uvnitř fungujícího svalu, což způsobí ještě větší zranění. Je to velmi účinná zbraň.

Obušek se žraločími zuby