Mongolové

Mongolové - vládci světa

Mongolové. Krutí a nelítostní válečníci z východní Asie, kteří využívali v boji svou divokost tak dobře, že se jim podařilo ve 13. století ovládat větší území, než kterékoli jiné říše v dějinách lidstva, a při tomto úsilí anihilovali celé civilizace. Mongolové měli jediný úkol: všechno dobýt, všemu vládnout a zničit všechno, co se jim postaví do cesty. V Mongolsku je takové rčení: „Mongolové jsou na bojišti silní jako lvi.“

Ve 13. století pod velením Čingischána a jeho následovníků se Mongolové prohnali jako vítr Asií a ovládli území více než čtyřikrát větší, než je kontinentální území Spojených států, od Tichého oceánu až ke Karpatům a Středozemnímu moři - větší území než Alexandr Veliký i Julius César dohromady! Tato říše byla nejrozlehlejším souvislým státním útvarem v dějinách. Měla na dnešní dobu nepředstavitelnou rozlohu. Nepřátelé Mongolů měli dvě možnosti: zemřít nebo se poklonit Khanovi. Existovaly civilizace, které se Khanovi nepoklonily, a ty Mongolové vymazali z povrchu zemského. Jezdili na menších obratných mongolských koních a byli vyzbrojeni ničivými ocelovými zbraněmi. Mongolská armáda dohromady zabila více než 40 milionů lidí! Mongolové té doby jsou často považováni za nejhorší masové vrahy všech dob!

Čingischán vystavěl svou ohromnou říši na bitevním poli. Tím, že železnou vládnoucí pěstí sjednotil svářící se mongolské kmeny. Jeho armády rozsévaly strach po celém asijském kontinentu a nechávaly za sebou stopu strachu a destrukce. Mongolové rádi vnášeli do srdcí svých nepřátel strach. Zabili všechno, co se jim postavilo do cesty, ale jednoho člověka nechali naživu, aby mluvil a strach se šířil. Čingischán byl mistrem strategie a taktiky a celá jeho armáda byla navíc sjednocená dobrou organizací a disciplínou. Právě díky tomu se mongolská válečná mašinérie stala nejobávanější vojenskou silou v historii.

Výcvik Mongolů se soustřeďoval na schopnost neustále přijímat nové bojové metody na základě dovedností ovládnutých kultur. Má-li vaše civilizace expandovat, musíte se učit nové technologie, učit se od ostatních civilizací a přizpůsobovat se. Vezměte si třeba Peršany. Mongolové přijali jejich zbraně, naučili se od nich všechno a použili jejich taktiky v boji. Dokonce i jejich strava byla upravená pro boj. Obsahovala velké procento bílkovin, což je dobré pro krátkodobý výdej energie. Život Mongolů byl jen o boji. Jedli, spali, dýchali boj 24 hodin denně, 7 dní v týdnu.

Čingischán neprohrál během svého života jedinou bitvu. Jediné, co ho dokázalo zastavit, byla jeho smrt. Ale jak je to možné? Jakou válečnou taktiku užíval Čingischán při svém dobývání čtvrtiny světa? Používal speciální taktický manévr, díky kterému jeho armády dokázaly vzdorovat i desetinásobné přesile.

Čingischán nejraději pracoval s takzvaným „předstíraným ústupem“. Asi nejlépe by se to dalo demonstrovat na bitvě u řeky Kalka na území dnešní jižní Ukrajiny. Bitva začala v květnu roku 1223, když pouhé 2 000 mongolských jezdců zaútočilo šípy na 30 000 ruských a kipčakských vojáků. Mongolové tehdy byli mnohonásobně přečísleni, šlo po nich mnohem početnější vojsko. Právě to však byla mongolská taktika. Chtěli, aby je Kipčakové a Rusové pronásledovali. Jakmile se Rusové rozhodli pro boj, Mongolové začali utíkat. Utíkali, ale udržovali si jen malý náskok, takže pronásledovatelé si mysleli, že je stále mohou dohnat. Mongolové je provokovali, rozzuřili je na největší možnou míru, aby neustali v pronásledování. A proč? Chtěli je zavést na konkrétní místo. Zapletli je do bojové operace, která měla trvat celých devět dní. Pronásledovatelé byli tak odhodlaní zničit prchající Mongoly, že jim vůbec nedošlo, do jaké pasti se řítili. Ani ve snu by je nenapadlo, že na ně čekalo dalších 18 000 Mongolů. Mongolové pak vyrazili z úkrytů a zahájili smrtící ofenzívu. Na Rusy útočila obě křídla a šípy dopadaly ze všech stran. Dostali se do dokonalé pasti. Kipčakové se odtamtud snažili co nejrychleji dostat, výsledkem byl však chaos. Rusové, kteří zůstali v pasti, byli pobiti. Právě díky strategii a taktice falešného ústupu dokázal Čingischán dobýt největší souvislé území v celé historii vojenství. Proto je také největším válečníkem lidských dějin.

Mongolské zbraně

Čingischánova erbovní zbraň a jeden z historicky nejúčinnějších dálkových zabijáků byl mongolský prohnutý luk. Nelítostný nástroj na lov lidí s dosahem přes dvě fotbalová hřiště. Luk je dokonalá zbraň, která prošla zhruba tisíciletým vývojem a dokonalosti dosáhla v malé mongolské verzi. Mongolové ji nosili v pouzdru. Je opravdu hodně silná a síla tohoto luku vychází ze způsobu, jakým je vyroben: z rohu, šlachy a samozřejmě ze dřeva. Dalších 600 let ho žádná střelná zbraň nepřekonala. Až do nástupu pušek, které jsou přesnější a mají delší dostřel. Typicky se z něj střílely zubaté šípy, zápalné šípy a někdy explozivní šípy. Samotné luky si pak Mongolové často zdobili ornamenty symbolizujícími vítězství, ukončení války a vítězství na straně Mongolů.

V boji zblízka používali Mongolové svůj brutální meč, který dokázal způsobovat fatální zranění. Tento meč zvaný Ild dokáže nasekat nepřítele na kousky švihnutí zápěstí. Byl 61 centimetrů dlouhý a čepel byla ostrá jen z jedné strany, vážil něco přes 300 gramů a byl vyroben z oceli. Mongolové jej používali pro boj na zemi i v sedle. Mohli s ním sekat doprava i doleva a odsekávali jím nepřátelům hlavy nebo přímo bodali do srdce.

Jednou z klíčových složek bojových plánů Mongolů byl rychlý a tvrdý útok ze střední vzdálenosti. Mongolové útočili s kopím Jida, které rozsévalo smrt při pěším boji i z koňského hřbetu. Tahle zbraň byla asi tři a půl metru dlouhá, měla dřevěnou rukojeť a 20 centimetrů dlouhý ocelový hrot. V bitvách byla používaná nadhmatem i podhmatem proti pěchotě i jezdectvu. Protože voják je v plné rychlosti, musí řídit koně a zároveň zamířit kopí přesně na cíl.

Kromě kopí Jida však Mongolové disponovali další zbraní s delším ostřím, která byla navržena tak, že s ní bylo možno nejen zabít člověka na zemi, ale také shodit jezdce z koně. Kůsa byla sečná zbraň vynikající v boji proti lidem i zvířatům. Je to vlastně 75 centimetrů dlouhá čepel na metr a půl dlouhé násadě. Čepel je vlastně prodloužením jílcového trnu a to vše bylo k sobě připevněno kovovými trny. Bylo to tedy velmi podobné designu moderních nožů. Byla to velmi efektivní a smrtící zbraň. Na zemi jste byli schopni přeseknout koním nohy nebo koně i jezdce přímo velmi vážně zranit. Tato zbraň tedy primárně sloužila proti jízdě, zejména přímo proti koním.

Kromě bodných a sečných zbraní měli Mongolové i jednu tupou zbraň. Solidní kus kovu, který dokázal zničit cokoli, co se mu postavilo. Palcát přezdívaný „palice“ byla velmi efektivní zbraň pro boj s nepřáteli. Když dopadl, způsobil značné zranění. Kovové listy koncentrovaly sílu dopadu a tím maximalizovaly způsobené poškození. Stačil jediný zásah do hlavy a lebka se doslova roztříštila na kusy. Mongolský palcát byl dokonce tak účinný, že dokázal rozbít i velké kameny!

Ovšem mongolští válečníci nesázeli v boji pouze na zbraně. Mongolové měli ochranu těla, díky které byli jako ocelové pevnosti. Měli plíškované hrudní brnění, štít a přilbu. Brnění ze dvou vrstev plíšků bylo tak účinné, že se stalo vzorem pro moderní tělová brnění. A i kdyby došlo ke zranění nebo dokonce zlomenině, Mongolové měli pokročilé ranhojiče, kteří by bojovníka poslali zase brzy do boje.

Plíškované brnění