Keltové

Keltové. Divocí barbaři, kteří milovali války a svou brutální silou a drsným bojovým stylem vládli Evropě 4. století před naším letopočtem. Divocí předchůdci skotských a irských klanů, které později v čele s Williamem Wallacem bojovaly s Brity za nezávislost.

Keltové uměli v Evropě jako první zpracovávat železo a zahájili tak dobu železnou. Díky této technologii v 5. století před naším letopočtem dobyli většinu Evropy. Galští Keltové dokonce roku 390 před naším letopočtem vyplenili Řím! Ale podobně jako v případě severoamerických indiánů neměli jednotnou říši. Po Evropě se tou dobou toulaly stovky keltských kmenů sdílejících podobný jazyk a touhu podmanit si území svých nepřátel.

Keltové

Keltové bojovali téměř nazí. Na sobě měli jen částečné brnění, které mělo odrazit nejnebezpečnější rány. Nechtěli tahat moc brnění, chtěli být rychlí a hbití. Měli široké kožní pásy, které jim chránily vnitřní orgány, a také železnou helmici a k tomu ještě štíty okované železem. Nic je nemohlo zastavit. Vždycky bojovali jako šílení. Na protivníky se prostě vrhli, byl to chaos. Byl na ně strašlivý pohled. Byli hrozně silní a svalnatí a nechávali si růst dlouhé vlasy. Byli to naprostí barbaři. Svým nepřátelům dávali jasně najevo, že je chtějí zabít. Keltští bojovníci zasazovali svým nepřátelům smrtící rány. Dokázali je zabít v podstatě na první dobrou. Keltové mířili na libovolnou část těla, kterou probíhají velké artérie.

Keltové rádi zápasili, milovali zápasy. Válka byla součástí jejich každodenního života, jejich výcviku, prostě všeho. Keltové neměli ustálené bojové zvyky, prostě udělali všechno proto, aby vyhráli. Válku považovali za zábavu.

Každý Kelt měl tu výhodu, že byl schopný udělat cokoliv, aby nad nepřítelem získal psychologickou výhodu. Například si na tělo nanášel hrozivé kresby a v bitvě vydával pokřik, při kterém tuhla krev v žilách. Měl dlouhé rozcuchané vlasy a v bitvě řval z plných plic. Prostě se na nepřítele vrhnul, svalil ho a zasadil mu ránu.

Keltské zbraně

Keltové kombinovali hrubou sílu s mistrovsky zpracovanými železnými výrobky a svou typickou zbraní dokázali jediným úderem odetnout protivníkovi údy. Tou zbraní byl dlouhý dvouruční meč - téměř metr železa ostrého jako žiletka. Keltský meč měl zaoblenou špici. Byl skvělý na řezání, sekání a působil strašlivá zranění. Keltové ho roztočili nad hlavou, pak se s ním ohnali po nepříteli a snažili se mu přeseknout hlavní artérie. Nejraději však používali jiný způsob zabití: useknutí hlavy. Pak ty hlavy posbírali a na znamení vítězství si je navěsili na koně, vozy a před domy. Tím, že se zmocnili hlavy nepřítele, se zmocnili i jeho magické síly.

Keltové se do boje vrhali se vším, co měli, včetně nepříjemného společníka na trhání masa. Byl jím lancea, tkáně trhající oštěp. Je nebezpečný, když se jím bodne, a ještě víc, je-li hozen. Zajímavé na tomto oštěpu je jeho špička, která je vlnitá. Působila pořádné rány, když se zabodla, a další, když se vytahovala. Ty vyvýšené části se při kontaktu s tělem dotýkají tkání, kdežto ty vpadlé ne, takže tam nastává nižší tření a snáze to prochází tělem.

Keltové se vrhali do boje se zdánlivě primitivní speciální zbraní zvanou burda, což byl kyj na tříštění hlav. Pro Kelty jako stvořený. Burda se vyráběla z jasanového dřeva, vytvrzeného v ohni a potom napuštěného včelím voskem. Každý konec byl jiný: jeden byl okovaný dvěma kusy železa. Prostě děs!

Keltský kyj Burda

Při boji na dálku Keltové nepoužívali luky a šípy. Místo šípů volili na dálku údernější zbraň, kterou byl prak. Metač kamenů, který dokázal oslepit i ty nejzuřivějšího nepřítele. Je to lehká zbraň tvořená kusem kůže a spleteným provazem. Když se do ní vloží kámen, dokáže vyvinout sílu, která člověku snadno prorazí lebku. Stačil jediný zásah prakem a bylo po nepříteli.

Keltský prak