Hannibal- postrach Říma

Římské impérium byla jedna z největších říší starověkého světa, která se udržela po několik staletí. Může se zdát, že starověký Řím neměl konkurenta, ovšem ve 3. století před Kristem se objevil jeden generál z Kartága, který mocné římské impérium dostal na kolena a téměř způsobil jeho zánik. Jeho jméno dnes zná snad každý generál nebo válečný stratég: Hannibal. Byl to postrach severní Afriky, který válcoval římské legie po dvě desetiletí.

hannibal

Hannibal byl vojenský génius, který je předmětem studia na každé vojenské akademii po celém světě.

Hannibalova říše pokrývala téměř jeden a půl tisícový pás severní Afriky a zahrnovala východní poloninu Španělska. V každé bitvě, které se Hannibal účastnil, čelil zhruba dvojnásobné přesile, ale protivníka dokázal vždy přelstít.

hannibalova-rise

Hannibal byl tak odhodlaný zničit Řím, že v roce 216 před naším letopočtem předvedl jeden z nejpozoruhodnějších válečných manévrů v dějinách, jehož se zúčastnilo 90 000 vojáků a 37 bojových slonů: přešel se svou mašinérií zasněžené průsmyky Alp a napadl Řím. Byl to nejnebezpečnější pochod, jaký si lze představit, a Hannibal ho realizoval, protože byl pevně odhodlaný dobýt Řím. Jeden a půl tisíce kilometrů. O sedm měsíců později okusil Řím Hannibalovu řezničinu během válečného konfliktu známého jako Druhá punská válka, který se odehrál v letech 218 až 202 před naším letopočtem.

Hannibal se staral o to, aby jeho armáda byla co nejvýkonnější. Kromě pevné disciplíny měli Hannibalovi vojáci speciální sestavu stravy. Jedli spoustu luštěnin, zeleniny, což je strava bohatá na karbohydráty. To je velice vyvážený jídelníček připomínající stravu maratónských běžců. I kdyby bitva trvala několik hodin, Hannibalovi vojáci by měli pořád dost energie.

Hannibal měl k dispozici skvělé zbraně, ale co z něj udělalo opravdového velikána, byla jeho genialita na bitevním poli. Hanibal byl předmětem studia generálů všech dob. Jeho myšlenky ovlivnily dokonce i taktiku moderních armád. Co tedy bylo Hannibalovým nejznámějším taktickým manévrem?

Jeho nejznámější bitvou byla Bitva u města Kann v roce 216 před naším letopočtem, kde Hannibal vlákal Římany do pasti zvané „dvojí obklíčení“. Byla to nejlepší léčka v historii. Hannibal měl za sebou právě přechod přes Alpy a pochodoval do jižní Itálie. Hanibalově armádě se postavila do cesty římská legie čítající 70 000 mužů. Hannibal ji začal lákat do své pasti. Nabídl Římanům úzkou linii vojáků, která měla nakročeno směrem k jejich legii. Římané návnadu spolkli a zaútočili. Hannibal bojoval s Římany čelně, nechal je postoupit o trochu dopředu a vzápětí začal měnit svou bojovou formaci. Byla to formace ve tvaru „U“. Římané postupovali dál a dál pomyslným koridorem a ten se změnil v past o třech stranách. Římané v tu chvíli nemohli postupovat doleva, doprava, ale ani dopředu a Hannibal zapojil do boje jezdectvo, které celou past uzavřelo. Nikdo se z ní už nedostal. Bitva se změnila v jatka. Největší jatka, jaká kdy Řím zažil. Na bitevním poli toho dne zemřelo 70 000 Římanů! Šlo o nejstrašnější porážku v dějinách Říma. A tak se zrodil brilantní taktický manévr známý jako „dvojí obklíčení“.

Ovšem ani se svou početnou, vytrénovanou a skvěle vyzbrojenou armádou a vynalézanou taktikou Hannibal nedosáhl svého cíle: svržení Říma. Roku 183 před naším letopočtem se jeho válečné tažení naprosto zhroutilo. Hrozilo mu zajetí z rukou Římanů, což však Hannibal odmítl a sám si vzal život.

Hannibalovy zbraně

Hannibalovi vojáci šli do bitev s mečem, který zabil víc Římanů, než kterákoli jiná zbraň starověku. Tento meč známý jako falcata udělal z Itálie obrovská římská jatka. Svým zahnutým tvarem připomínal nepálské nože Kukri. Falcata byla ze španělské oceli, což byla ve své době nejlepší ocel na světě. Měla úžasně ryzí složení. Těžiště této zbraně bylo někde za prohnutím čepele, což je místo s největší sečnou silou. Neobvyklé bylo na Falcatě to, že čepel měla ostrost řezného typu, skoro jako u nože, zatímco většina mečů je spíš sečného typu. Římané se téhle zbraně tak báli, že kvůli ní zdvojnásobili tloušťku svých štítů, protože tenhle meč jimi velmi lehce pronikal, ať už vertikálními seky nebo bodnutím.

falcata

Meče však byly určeny jen na boj z bezprostřední blízkosti. Hannibalovou zbraní na střední vzdálenost byl soliferrum, metr a půl dlouhý kovový oštěp. Dá se říct, že Soliferrum je v podstatě dlouhá kovová kulka. Svalům způsobí obrovské škody. Nezabije ani tak při průniku dovnitř, jako spíš při vytahování. A když voják zasadil první ránu, měl v zásobě ještě dvě nebo tři další.

soliferrum

Ovšem nejznámější Hannibalova zbraň byla zároveň ta nejhrozivější. Hannibal se zapsal do historie jako člověk, který vyrážel do válečných konfliktů s prvními bitevními tanky lidských dějin - válečnými slony. Afričtí sloni měřili na výšku skoro tři metry a vážili čtyři a půl tuny. Hannibal postavil válečné slony do řady, poslal před své vojsko a jednoduše je poslal na nepřítele. Jejich hrozivé dupání, bodání kly - to všechno vzbuzovalo strach. Když se nad vámi tyčí zeď slonů a útočí na vás, zlomí to vaši morálku. A chaos ve vojsku neprospívá komunikaci, všechno se začíná rozpadat. Je to faktor překvapení: když člověk podobné situace netrénoval, ocitne se v nezáviděníhodné situaci. Jakmile na vás slon šlápne, jste na místě mrtví. A když vidíte, jak jsou vaši spolubojovníci rozdupáváni a na zemi leží krvácející těla, tak vaše vojáky zachvátí panika. To dělá ze slonů nebezpečnou zbraň.

valecni-sloni

Kromě zbraní samozřejmě museli vojáci mít i účinnou ochranu těla. Hannibal a jeho vojáci svěřili své životy brnění z bronzu a mosazi. Muskulární hrudní štít a přilba byly kovové ochranné hráze neobvyklé síly. Díky tomuto brnění mohli být vojáci zasaženi oštěpy nebo šípy, aniž by jim to nějak závažně ublížilo. Podobné brnění také používali římští vojáci. Hannibalovi vojáci šli do boje také s mosaznou přilbou a bronzovým štítem.

muskularni-hrudni-brneni